Proč tolik zmatku

Nepřipadá Vám to šílené? Život ve světě, který se řítí dopředu čím dál rychleji, život pod nátlakem reklamy a pod nátlakem okolí, které je pod nátlakem reklamy. Svět, co ztrácí půdu pod nohama a houpe se na větvi, kterou mezitím sám podřezává...
Někdy jen tak sedím na lavičce v parku a sleduji ty uštvané tváře, co běhají kolem. A taky ty neuštvané a přece ukryté za pečlivě vytvářenými maskami. Ty lidi co se vyhýbají jiným lidem, ty lidi co si brání svoji bublinu, svá klišé...
Nemám za sebou mnoho jar a těžko mohu soudit, ale i tak mám neodbytný dojem, že dřív to bylo jiné. Že hloupneme a odkláníme se od své přirozenosti, že jsme čím dál línější, duševně i tělesně. Že se necháme manipulovat a zároveň více či méně nevědomě manipulujeme a omezujeme své okolí.
Že jsme jak zmatený roj včel, co létá nad rozkvetlou loukou a přece ztratil směr...